Můj děda byl opravdu takový nekorunovaný vědec. Říkala jsem si, že mého dědečka by mi mohl opravdu asi každý závidět. Zajímal se o mě tak, že jsem se naučila ve čtyřech letech opravdu skvěle číst. A nedělám si srandu. Ve svých čtyřech letech jsem opravdu úplně četla a v šesti letech jsem už četla opravdu perfektně. Asi jako šikovný dospělý člověk. Měla jsem prostě ráda vzdělávání. A můj dědeček mě v tom podporoval. V sedmi letech jsem byla na úrovni už jedenácti letého dítěte. Takže je logické, že jsem mohla druhou třídu přeskočit. Byla jsem v první třídě a z první třídy jsem šla rovnou do třetí třídy.

Tady jde vidět, že když se chce, tak jde všechno. A i když už můj dědeček není mezi námi, tak mu jsem stále hodně vděčná za to, že se mě snažil všelijak vzdělávat. Taky si pamatuji, že když jsem byla ještě malá, tak mně dědeček stále přemlouval, ať se jdu učit. Jenomže já jsem stále nechtěla, protože jsem si chtěla samozřejmě hrát jako každé druhé dítě. Později, když mě ale děda ukázal, jaké jsou výhody vzdělávání se a čtení knih a pohádek, tak jsem si uvědomila, že dědeček má vlastně v ledasčem pravdu. Byla jsem nakonec ráda, že dědeček mě k tomu donutil a rád se se mnou učil. Já vím, že se nikdo nemá do ničeho nutit a přemlouvat.

Jenomže tady je to možná jiné. Tady sama opravdu děkuji dědečkovi a taky osudu, že jsem se tak ráda učila a vydělávala, že dědeček mě do toho zasvětil. Myslím si, že i moji rodiče jsou rádi, že mám takhle učení ráda, že jsem moc ráda vzdělávám. A příští rok mě čeká další vysoká škola a já už se těším až budu končit, protože pak jsem vždy na sebe pyšná. Učen mě moc baví a já možná ještě popřemýšlím o další vysoké škole. Anebo nějaký vzdělávací jazykový kurz. A jakou školu máte vy? Bavila vás škola a další vzdělávání? Nezapomeňte, že nikdy není pozdě na školu.